Tulení porodnice v Donna Nook

Jsem odjakživa zvířetomilec, takže když jsem se dozvěděl o pláži Donna Nook, vzdálené necelých 300km od Londýna, kam každý rok na přelomu podzimu a zimy připlouvá několik stovek Tuleňů Šedých porodit mláďata, nebylo co řešit. Po pár hodinách v letadle a autě jsem se mohl stát svědkem jednoho z nejúžasnějších projevů divoké přírody, který jsem kdy viděl.

Pro cestu do Anglie, jako jihomoravák, jsem přirozeně zvolil linku společnosti RYANAIR Brno Tuřany – Londýn Stansted. Za pár hodin jsem tak už neseděl v šalině, ale uháněl si to Londýnským metrem směr Gants Hill, kde bylo připravené malé občerstvení a nocleh. Jelikož jsem přijel především na Tuleně, věnoval jsem se moudře víc noclehu než občerstvení. A tak pro mě nebyl problém brzo ráno skočit do dodávky a vydat se na cestu, aby se mě, po nějakých pěti hodinách, naskytl fascinující pohled – pláž plná tuleňů a jejich mláďat.

Tulení rezervace Donna Nook se nachazí na území cvičné bombardovací střelnice RAF asi 300km severo-východně od Londýna. Kromě Tuleňů zde tak můžete vidět stíhačky a bombardéry britského letectva, jejichž provoz je však v období Tulení hojnosti značně omezen. Z Londýna do Donna Nook se nechá jet po dálnici až do Peterboroughu, což odpovídá asi první polovině cesty. Dál k bobreží už nejde jinak než po okrskách s kruháčem každých sto metrů. Odtuď se cesta začíná nepříjemně vléct. O to víc však potěší, když se u domů místo traktorů začnou oběvovat loďky a ve vzduchu je cítit moře. V tuto chvíli je potřeba směrovat se na North Somercotes, vesničku v těsném sousedství Tulení rezrvace, a dál pak na RAF Donna Nook, což je cíl cesty. Od odbočky na RAF už ukazatele “To Seals” navádějí k parkovišti, které patří k rezervaci a kde šéfík po Libře vybírá na podporu oblasti. K Tuleňům je to už maximálně pár set metrů pěšky. Před cestou se dá přímo na parkovišti posilnit nějakým tím hamburgerem, popřípadě levně pokoupit zeleninu od místních farmářů.

Tulení kolonie v Donna Nook je nejvetši svého druhu v Anglii, a jako jedina z velkých je přístupná všem bez specialního vybavení nebo povolení. Každý rok sem v období od října do ledna připlouvá porodit mlaďata několik stovek Tulenu Šedých. Šance vidět stovky tuleních mláďat je tak v tomto období stoprocentní, šance viďet porod na vlastní oči velká. V sezóně je zde k vidění vše od čerstvě narozených mláďat po dospělé několik set kilové kusy. Mimo toto období sem na Tuleňe nemá cenu jezdit, protože o co méně je zde Tuleňů, o to víc je tady stíhaček a bombardérů.

V nedalekém městečku North Somercotes sídlí dobrovolnická organizace která se o Tulení rezervaci stará. Mapují výskyt, vzdělávají malé angličánky a jsou připraveni zasáhnout kdykoliv se nějaký tuleň dostane do nesnází. Provádějí také pravidelné sčítání Tuleňů a mláďat a vydávají doporučení pro návštěvníky rezervace.

Statistiky za rok 2009

Pondělí 23 Listopadu
842 mláďat, 955 samic a 344 samců.

Pondělí 16 Listopadu
425 mláďat, 613 samic a 305 samců.

Pondělí 9 Listopadu
135 mláďat, 274 samic a 185 samců.

Pátek 6 Listopadu
Přibližně 110 mláďat.

Sobota 31 Října
13 mláďat, 33 samic a 60 samců v hlavní oblasti.

Úterý 27 Října
Letošní první mládě. Několik dospělých tuleňů v hlavní oblasti.

Doporučení pro návštěvníky rezervace:

• Dodržujte varování RAF a nevstupujte na vojenská území v době výcviku
• Nekrmte Tuleňe
• Hlídejte si své děti
• Žádní psi
• Nejlepší doba pro návštěvu jsou všední dny, kdy zde není tolik lidí
• Tuleni se rodí v průběhu Listopadu a Prosince

Tulení mládě má po porodu, i když se to nezdá, přibližně 14 kg. Každý den přibere 2.5 kg. Za krátko se tak z nich stávají malí a zavalití hrošíci, kteří si plnými doušky užívají pohodlí a mateřskou lasku. Přejme jim to a moc je v tomto období nerušme, protože už za pár měsíců se vydají na otevřené moře, kde je čeká těžký život dravce i kořisti.

Napsal a nafotil Tomáš Vorel.
Další fotografie z Donna Nook na mém webu www.tomasvorel.cz.